KONEC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

29. prosince 2008 v 20:03 | Dadi |  O mě
KONEC TOHODLE BLOGU!!!
Ano, je to tak! Končím s tímhle blogem! Věřte, že je mi to opravdu lít, ale prostě toho je teď na mě nějak moc... Jasně, to píše každý, když končí z blogem, ale vážně nestíhám a... už mě tenhle blogís nějak nebaví... samozřejmě zůstávám pořád fanskou Panik, protože přestat fandit téhle úžasné skupině by byl hřích!!! Chci se naplno věnovat svému druhému blogísku, který je o US 5. Kdybyste se chtěli kuknout tak klikněte ***tadyk***... ... ... Mno a... loučím se se svýma SBéčkaa!!!8-) budete mi chybět... ale můj blogís o US 5 mě více baví a... prostě to asik bude taky tím, že jsem větší fanska US 5... ale ani Panik mi nejsou lhostejní, jsou jen na druhém místě... usela jsem tedy dát přednost tomu prvnímu místečku, a to US 5... zjistila jsem že jsou pro mě jaksi důležitější!!! A musím přiznat, že mi ani tenhle blogís nechyběl přes svátky, kdy jsem neměla vůbec čas...! Takže naposledy!!!!
AHOJ VŠICHNI A DOUFÁM, ŽE JSTE A BUDETE VŽDYCKY ŠŤASTNÍ!!!
AHOJÍÍÍK!!!8-)
 

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-10

21. prosince 2008 v 11:41 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Doufám že se tenhle dílek bude líbit, už se nám to pomaloučku blíží ke konci8-). A nezapomeňte na komentáře!!!8-)

Stojím za stromem kousek dál od obchodu se značkovým oblečením a čekám, až Panik koupí celý obchod, při nejmenším jen oblečení a vyjdou konečně ven. Už tam jsou něco přes dvě hodiny! No jo, uznávám, že já bych nebyla rychlejší, ale mohli by si trochu pospíšit. Když KONEČNĚ vyjdou s asi třiceti taškami, s radostí si povyskočím (neberte to tak doslova!8-)), nafotím si pár fotek a peláším k autu, aby mi zase nezmizeli. Nezmizí, ještě že tak, jinak by mě asi kleplo! Zastaví u nějaké velké budovy. Před ní je čeká jakýsi chlápek nad padesátku a vítá je, jako by přijel sám papež. Odejdou s ním do budovy a mě nezbývá nic jjiného než čekat, a nebo... se vydat za nimi? Svou zvědavost nepřemohu, profesionálním plížením se dostanu dovnitř, ještě že nikdo nehlídá, jinak bych byla v koncích! Stojím v dlouhé chodbě a slyším hlasy, po chvíli utichnou a místo toho se ozve hudba a zpěv... že by tajná příprava na nové cdéčko? MUSÍM TO ZJISTIT!!! Hlas mě zavede k dveřím, opatrně je otevřu a spatřím tam velkou místnost. Čtyři kluci hrajou a dva zpívají, vlastně... jeden z nich zpívá a ten druhý do toho rapuje(sry, ale newim jak se to píše!8-)). Uvědomím si, že tam jen tak stojím a malinkou škvírou se na ně dívám, na co čekám? Na nic... vytáhnu foťák a fotím... Všechno je v pohodě až do té doby, než se omylem do dveří opřu celou silou, ty se rozevřou úplně a já vpadnu dovnitř. Kluci z Panik přestanou hrát a zpívat, zaraženě se na mě dívájí.
"Co to..." Položí kytaru jeden z nich.
"No... Já..." Radši zmlknu, před oči si dám foťák, udělám ještě jednu fotku, jak se na mě z vypoulenýma očima dívají. "Na památku!" Usměju se a beru nohy na ramena. Utíkám tou dlouhou chodbou, za sebou slyším křik a dupot, jak se mě snaží dohonit. Mám náskok, ale ten ztratím na točitých schodech, boty mi na nich kloužou, tak není divu, když se úplně dole natáhnu jak žába. Jeden z kluků mě dožene, přidřepne si ke mě a pevně mě chytí za rameno. Chci se mu vyškubnout, ale pak se zarazím... podívám se mu do očí a... vždyť já ty oči znám! Ty krásné, oříškové oči, na které myslím každý den před spaním...
"Běž!" Pustí mě, na nic nečekám, zvednu se a upaluju pryč.
"Proč si ji pustil?!" Slyším ještě za sebou, ale to už skoro nevnímám, nasednu do auta a jedu do chaty, která je teď mým domovem. Cestou před sebou pořád vidím ty oči, ten překvapený výraz...

Dvě krásný fota z autogramiády...

19. prosince 2008 v 18:18 | Dadi |  Band-fota
Krásnýýý úsměv Linkeho!!! Total upa božíííí!!!!!!8-)
Boží... Mno prostě není co dodat!!! Nemám slov!!!
 


Z koncertů...

18. prosince 2008 v 18:59 | Dadi |  Band-fota
Tady pár foteček... zdroj dole...8-)

T:mo jak prožívá písničku...pěkný...8-) A ty žíly, co mu naskočily na krku... nemá chybu...

Linke v čepičce...8-)

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-9

18. prosince 2008 v 18:52 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Sory za spoždění... nezapomeňte psát komentíky!!!

"Tak a jsme tady!" Oznámím panu tajemnému s úsměvem. Celou cestu mě nesl na zádech, pro mě to byla pohodlná cesta, jestli jeho bolí záda, dobře to maskuje, vypadá, jako by nesl někdo jeho, zřejmě ho tahle zdlouhavá cesta plná výbuchu smíchu vůbec neunavila. Oblečení mu za tu dobu uschlo jen částečně, přece jen má na sobě hrubou mikinu.
"Nechceš si to sundat?" Zeptám se ho, když na malý konferenční stolek naservíruji dva šálky jahodového čaje.
"Ale to bys mě potom poznala." Zavrtí odmítavě hlavou. Jen si povzdychnu, nestojí mi za odpověď, proč ze sebe pořád musí dělat tak tajemnou osobnost? Aby mě mohl přitahovat? Ale to se mu už dávno povedlo! Hořím zvědavostí, co se pod skořápkou schovává.
"Abys neřekla..." Podotkne a přetáhne si přes hlavu mikinu i triko. Spatřím jeho božské tělo... Je bohatě opálený, slunce na něm nešetřilo, na ramenou i hrudi se mu rýsují svaly, bříško pracně vypracované... pocítím slabé zachvění, srdce se mi rozbuší...
"Tohle není fér!" Řekne. "Ty si musíš taky sundat triko."
"Ale ty přece nikdy nehraješ farplay." Připomenu mu.
"Všechno je jednou poprvé." Pokrčí s úsměvem rameny.
"Hej!" Nevěřím svým uším ani očím! Nakonec se ale rozhodnu, ať se těší. Sundám si triko a ukážu se mu jen v černé krajkové podprsence. Cítím na sobě jeho hořící pohled... Najednou mu zazvoní mobil. Omluvně se na mě podívá a zvedne hovor. Slyším jen co říká on.
"Jsem na pláži...- nešumí moře?...-Jsem kousek dál od něho...-Jasně...-Vím...-Nezapomněl jsem...-Za chvíli tam budu..." A položí to. "Musím jít." Otočí se na mě.
"Uvidíme se zítra?" Zeptám se.
"V osm na našem místě?" Usměje se.
"Jo. Tak ahoj." Rozloučím se s ním.
"Ahoj." Z dálky mi ještě zamává a pak zmizí ve tmě.

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-8

17. prosince 2008 v 20:00 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Velká omluva za mega spoždění!!! Ale nebyl čas...

Je večer, uběhl další den a my dva se procházíme po pláži, naprosto prázdné pláži... nikdo nikde, jen my dva, a křičící racci.
"Jestli mi neprozradíš, jak se jmenuješ, tak tě zlechtám!" Vyhrožuji mu se smíchem. Teď si sice z toho dělám srandu, ale přemýšlela jsem o něm celý den, nemohla jsem se ani pořádně soustředit na práci. Jak mám vědět, jak se jmenuje, když mi prozradil jen to, že jeho příjmení začíná písmenem S a jeho jméno je dost známé?!
"Kdybych ti to prozradil, stejně bys nevěřila..." Brání se.
"Ale to není fér!" Zkřížím ruce na prsou a dělám uraženou.
"Přiznávám, není to fér, ale já nehraju nikdy farplay!" Upozorní mě. (sry lidi, newim jak se to píše...8-))
"No dobře... koleduješ si o to!" Skočím mu zezadu kolem krku, nohy mu omotám kolem pasu, nemíním ho pustit do té doby, než mi dá alespoň jednu jedinou užitečnou nápovědu.
"Čím jsem si to zasloužil?!" Rozhodí rukama se smíchem.
"Nepustím tě!" Hraji tvrdohlavou. Pan tajemný chce asi panem tajemným zůstat nadále, rozeběhne se se mnou po břehu, točí se, dělá prudké zatáčky. Co nejsilněji se ho držím kolem krku, nohy pevně omotaný, abych náhodou nesletěla, hlasitě se směju a on taky. Najednou už mi nejde o jeho jméno, je m jedno jak se jmenuje, nezajímá mě to... Při jedné obzvlášť prudké zatáčce, se ho pustím a spadnu do písku, on se skutálí ke mě, ležíme tam na sobě... díváme se jeden druhému zaujatě do očí... čekáme co ten druhý udělá, ale ani jeden se k tomu jaksi nemá... Vpíjím se mu do očí, topím se v nich... nemyslím na nic, jen se dívám... a najednou... Přílivová vlna se přes nás přežene tak prudce, až ho ze mě smete, studená voda nás oba promáčí na kůži... jen co odejde, začneme se smát...
"Nechceš jít na chvíli ke mě? Mám chatku kousek od tud..." Nabídnu mu příležitostně.
"Když mi uvaříš jahodový čaj, proč ne?" Usměje se.
"Sice nevím, jestli zrovna jahodový najdu, ale můžu ti nabídnout i malinový." Pokrčím rameny a vydáme se vedle sebe směrem k mé chatce.
"Ale já mám rád jen jahodový!!!" Stojí si na svém.
"No dobře! Nechci abys mi skočil kolem krku!" Směji se.

Omluva!!!

16. prosince 2008 v 20:07 | Dadi |  O mě
Omluva!!!
Lidičky mocinky se omlouvám, že semka teď nic nepřibývá, rozhodně s tímhle blogískem nekončím!!! Jen jsem teď neměla čas, ale zítra, slibuju, že už zítra semka dám pokráčko Ffky- Oči, které vynáší k nebesům a přidám semka nějaké fotečky kluků!!!
Tak se mějte a buďte rádi, že jste rádi!!!8-)
Papa... a Veselé Vánoce... sice přeju předčasně, ale co, vždyť je to jedno, mne?!

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-7

14. prosince 2008 v 17:59 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Tak co, bude to Juri Schewe nebo T:mo Sonnenschein??? Nejprve si přečtěte tenhle mega velkej dílek a pak odpovídej te do komentíků plsky...

Dneska byl den na nic. Ráno jsem vstala a zase lehla. Prostě sem byla tak unavená, že jsem to vzdala a zůstala v posteli o dvě tři hodinky déle...8-) Odpoledne jsem se vydala na pláž, byla přeplněná lidmi, ale mě to nevadilo. V půjčovně jsem si půjčila prkno. Přece jsem si slíbila, že se naučím surfovat. Mno, sice nevím, jak se to naučím sama, ale co...
Když jsem se rozjela proti takové menší vlně a chtěla se postavit na prknu tak jak jsem to viděla v televizi, vlna mě smetla do moře dřív, než jsem se stačila nadechnout. Druhý pokus byl ještě horší, to jsem totiž nestihla ani pokusit se vstát... do třetice všeho dobrého, řekla jsem si, ale marně, ani do třetice jsem neměla štěstí, kolem mě projel na vodním skútru nádherně opálený kluk a já byla ve vodě... unaveně jsem sebou plácla na písek. Budu se muset spokojit s tím, že jsem to alespoň zkusila. Zůstala bych tam tak ležet až do večera, kdyby na mě nepadl stín, otevřu oči a co nevidím. Přímo přede mnou stojí... no kdo asi, ten kluk, co se mě pokusil... no to, no...
"Nějak ti to nejde..." Hodí po mě svým "okouzlujícím" úsměvem.
"Jestli si myslíš, že se s tebou budu bavit, tak se pleteš." Řeknu, popadnu prkno a jdu radši pryč. Jenže on se asi nerad vzdává, vydá se za mnou a dělá, že to přeslechl.
"Nechceš učitele?" Zeptá se. Zastavím se, povzdychnu si, napočítám do pěti a otočím se na něho s umělým úsměvem, jaký rozdávají hvězdy, když mají zrovna špatnou náladu.
"Ne díky. Mohl bys pro mě něco udělat?" Zeptám se ho na oko mile.
"No jasně!" Souhlasí, asi mu nedošlo, co mám na mysli udělat.
"Dej mi pokoj!" Vykřiknu naštvaně na něho a jdu pryč. Po tomhle už za mnou nejde, ještě že tak, jinak bych ho asi samou zlostí praštila prknem do nosu a ještě bych hrála, že jsem si toho nevšimla. Vrátím prkno, nasednu do auta a jedu do chatky.

Vykouknu z okna a když zjistím, že slunce začíná sestupovat pomalu dolů, vyrazím pečlivě upravená na pláž. Pan tajemný už tam je, sedí na písku, cosi píše na papír.
"Ahoj." Pozdravím ho, když si mě nevšimne, ani když se vedle něho postavím.
"Ahoj... já si tě nevšiml..." Pozdraví mě a usměje se, ukáže rukou vedle sebe a já se posadím.
"Co píšeš? Dopis?" Hádám.
"Ne." Směje se. "Písničku." Odpoví, papír s tužkou hodí do batohu.
"Cos dělala celý den?" Zeptá se. Kdyby mě viděl...
"Učila jsem se surfovat." Sklopím hlavu, aby neviděl můj úsměv.
"Jak to šlo?"
"No..." Zadržuji smích. "Docela jo..." Lžu jako když tiskne.
"Vážně?" Všimne si mého úsměvu a začne se taky usmívat.
"Vlastně ne, vůbec mi to nešlo, nedokázala jsem se ani postavit a už jsem byla v moři..." Vyprávím mu.
"Mě to taky nejde." Stěžuje si se mnou. "Ty vlny jsou vždycky tak silné... mnohem radši se na ně jen tak dívám a přemýšlím..."
"Prozraď mi jak se jmenuješ!" Začnu ho prosit.
"Nene, na to si musíš přijít sama." Stojí si stále na svém.
"Jsi tvrdohlavý jako beran!" Na oko se na něho naštvu.
Dobře, prozradím ti první písmeno mého..." Skočím mu do řeči.
"Super! To uhodnu hned!"
"Svého příjmení!" Dokončí větu, vítězný úsměv mi ihned opadne.
"Jak mám asi uhádnout tvé příjmení?!" Kroutím nechápavě hlavou.
"Měla bys ho znát." Odpoví. "První písmeno je S."
"Počkej! Jak měla znát!" Pořád nechápu.
"Řekněme, že je dost známé!" Prozradí, zvedne se a odejde. To je divný...

Autogram karta

14. prosince 2008 v 13:17 | Dadi |  Band-fota

Zprávička od Panik!

14. prosince 2008 v 13:10 | Dadi |  Zprávy od Panik
Ho Ho Ho všem Panik Fans!!

Vánoční čas je zase tady a pro mnohé z vás začíná honba na vánoční dárky a taky celý ten vánoční čas.

I u nás v poslední době všechno napředovalo, takže tady jsou news:

Co trvá věčnost bude konečně super!!
Ano, vidíme světlo na konci tunelu!!
Po náročních, nervních, ale také krásných dnech a nocích strávených ve studiu můžeme slavnostně oznámit, že nahrávky nového alba jsou ukončené!!!!!

Momentálně pracujou na decse ti nejlepší lidi, mixují co nejrychleji, aby vám co nejdříve mohli odprezentovat výsledek.
Některé jsou už hotové a je to opravdový zážitek.

Co by to bylo za Vánoce bez dárečků?
Ano, celkem o ničem, my jsme si ale pro vás vymysleli malé překvapení.
V následujících dnech najdete na našem Kyte přehrávači video, které se vám snad bude líbit J

Co tam přesně bude? No, kdybychom to řekli, už by to nebylo překvapení...

Pokračujeme s neméně potěšitelnými zprávami:

KIKA DEIN SONG
Jak všichni velmi dobře víte, byli jsme při "Kika Dein Song" spolupracovníci jedenáctiletého skladatele Joshuu "Joshiho" Lorbera.
Společně jsme dokončili jeho song "Stubenrocker" a vystoupili jsme s Joshim a Julianem, který zaskočil jako kytarista a zpevák na finále "Dein Song"
Naštěstí dopadlo naše vystoupení a taky song velmi dobře a Joshi si mohl odnést domů cenu.
Oba byli bomba, ještě jednou jim gratulujeme, a přejeme aby se nechytali alkoholu a zlých žen J
Dík všem fans, který jim tohle umožnili!!

CMA-Award [Nejcoolovější lidi všech dob]
Minulý týden nás zastihla zpráva, že jsme vyhráli cenu od publika v "CMA - Awards"!!!!
Těšíme sej ako Oskar, děkujeme všem fans za hlasování a podporu!!Díky!!

AKTUÁLNÍ HLASOVÁNÍ
Jako každý rok se na Vivě hlasuje o song roku a naštěstí se mezi 100 hity na hlasování nachází tak WWDT!
Můžete nám dát hezký Vánoční dárek a hlasovat co nejvíc, jako dotěď.
Vyhodnocení bude na Silvestra na Vivě.
Nepřemarněte šanci a hlasujte!! Počítáme s tím x)
http://www.viva.tv/TV/ArticleDetail/id/1811128
<!--[if !supportLineBreakNewLine]-->
<!--[endif]-->
Néco podobné teď probíhá na ruském kanálu A-One, můžete hlasovat za WWDT :


To by bylo od nás všechno.
Samozřejmě, tohle není poslední tohoročný newsletter, ozveme se před Vánoci a podáme informace o novém roku.
Mějte se zatím pěkně.

Kluci z Panik!

(c) by myspace.com/panikmusik & (c) překladu by P.2K [aka Petush]

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-6

13. prosince 2008 v 18:20 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Mno, psala jsem to narychlo, doufám že je to aspoň trošičku zajímavé... Mám pro vás otázečku a byla bych moc ráda, kdybyste odpověděli v komentářích: Kdo chcete aby to byl?

"Co maluješ?" Když se otočím, s překvapením zjistím, že je to ten kluk ze včerejška, ten, co mi nechce prozradit svoje jméno.
"Proč tě to zajímá...?" Zeptám se a přitom se otočím zpátky čelem k západu slunce. Kreslím dál, aniž bych si ho všímala. On mě tam včera taky nechal jen tak stát... po chvíli zjistím, že se vedle mě posadil. Zase má na sobě hrubou černou mikinu, kšiltovku, šátek a brýle.
"Proč chodíš v tomhle?" Prolomím ticho.
"Zkus na to přijít sama..." Takovou odpověď jsem nečekala, jak na to mám asi přijít?
"No jo, pan tajemný!" Zasměji se. Je ale vážně takový... jiný... tajemnější, než ostatní kluci. Mám chuť mu ztrhnout ten šátek z tváře a odhodit ho do moře, ale neudělám to.
"Taky bych chtěl umět takhle malovat..." Řekne z úplně jiného soudku.
"Musíš trénovat." Prohodím, musím se pevně soustředit na obrázek. Skončím po několika minutách, kdy mě pan tajemný pozoruje a já se snažím soustředit na obraz a ne na jeho pronikavé oči. "Prozradíš mi konečně, jak se jmenuješ?" Zeptám se zvědavě. Sedíme vedle sebe na pláži, koukáme před sebe na zapadající slunce a povídáme si.
"Nemůžu ti to říct..." Povzdychne si.
"Proč bys nemohl?" Zavrtím nevěřícně hlavou.
"Prostě nemůžu!" Řekne rázně, až nadskočím. Uvědomí si, že to řekl trochu tvrději než měl. "Promiň." Omluví se, docela mě to jediné krásné slovo zahřeje v srdíčku. Povídáme si snad věčnost, vím o něm za tu hodinku a půl jen něco z jeho dětství, více nechtěl prozradit. Nevím čím to je, ale něčím mě hrozně přitahuje, asi tou tajemností.
"Budeš tady zítra?" Zeptá se při loučení.
"Možná..." Řeknu neurčitě.
"Ahoj." Řekne jen a uhání pryč, já tam sedím do doby, než se setmí a na nebe nevyskáčou hvězdy. Jeho nádherné oči, které mě tak zaujaly vidím ještě než usnu...

Franky na koncertech

13. prosince 2008 v 18:13 | Dadi |  Frank Ziegler-fota
Dvě fotečky Frankyho...8-)

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-5

13. prosince 2008 v 11:49 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Sry ale tenhle dílek je nic moc...

Sedím v autě před drahou restaurací a čekám, až panik vyjdou ven. Nikdy nepochopím, jak někdo může tak dlouho jíst oběd. Pro ujasnění: Čekám tady už něco přes hodinu a půl. Taky bych si dala něco malého. Zamknu auto a vydám se do té stejné restaurace, kde jsou kluci. Naschvál si sednu kousek od nich, abych měla dobrý výhled. Hm, talíře mají sice už prázdné, ale zdá se, že si ještě něco objednávají. Abych tam neseděla jen tak, a abych zahnala hlad, objednám si špagety s čínou. Vytáhnu foťák a nenápadně si udělám pár fotek. Ono se to řekne nenápadně! V okamžiku, kdy chci foťák schovat zpátky do batohu, se ke mě přiřítí číšník a s křikem mě vyžene ven. Panik to samozřejmě viděli, takže si teď musím dát pěkně bacha na to, aby mě už víckrát nechytli. Den blbec, fakt...

Sedím na prázdné pláži, na kolenou mám položenou desku a na ní papír. Tužkou dělám kliky háky, až mi z toho vznikne západ slunce, který pozoruji. Musím uznat, že se mi to docela povedlo! No co... trochu samochvály neuškodí!8-) Popadnu červenou a žlutou pastelu, a začnu je rozmazávat na papíře kolem slunce. Kreslím hrozně ráda, někdy se mi sice něco nepovede, ale to každému. Nejradši však kreslím to, co je přede mnou, co vidím. Právě když jsem do kreslení zaujata tak, že nevidím ani neslyším, ozve se za mnou něčí hlas...

3. SBéčko

12. prosince 2008 v 20:02 | Dadi |  Spřátelené blogy (SB)
Moje třetí SBéčko! Supí blogísek, určitě se kukněte!!!8-)

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-4

12. prosince 2008 v 18:48 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Tak jsem napsala čtvrtý díl, který myslím že je docela zajímavý... tak nezapomeňte napsat komentíky, doufám že se vám bude líbit...

Je večer a já se procházím po pláži. Chodím tam bosky, jen v rozevláté bílé sukni a vrchu plavkách. Jemný písek mě lechtá na chodidlech, studený vítr mi čechrá vlasy, divoké vlny se odrážejí od ostrých skal a útesů, moře se třpytí, odráží lesk zapadajícího slunce. Romantika jako vyšitá, tak proč se tady musím teď procházet tak sama? Není nikdo, kdo by tady se mnou mohl být. To, co se stalo odpoledne, mě hrozně vzalo, sama nevím proč. Možná protože už mě to štve, každému klukovi jde jen o to jedno. Při vzpomínce na chvíli o půl roku zpátky, se mi v očích zalesknou slzy. Jedna se mi dokonce skutálí po tváři. Zlomil mi srdce, taky mu šlo jen o jedno, já ho milovala, a dokonce jsem byla tak naivní, že jsem si myslela, že on mě taky. Ale co, tohle bylo před půl rokem... Teď jsem přece tady, i když sama. Přece nebudu brečet jak malá holčička co nedostala pod stromeček panenku. V hloubi duše se ale uklidnit nemohu. Mé srdce pláče, křičí... bolí ho to, pořád a hodně. Zastavím se těsně u moře, chvíli pozoruji racky, křičící jen tak do ticha, vznášející se vzduchem... chtěla bych taky umět létat, nechat se unést větrem někde daleko od té tvrdé reality... útěkem ale nic nezpravím, to vím už dlouho. Můj pohled zabloudí k útesu. Ve stínu tam sedí postava zahalená v černém oblečení. Pozoruje mě, toho si všimnu i na takovou dálku.Utřu si slzy a pomalým, nejistým krokem se vydám k útesu. Jsem už dost blízko na to, aby mě mohl slyšet, přijdu těsně před něho a pohlédnu mu do tváře. On však pohled odvrátí a podívá se kamsi do dáli.
"Proč tady tak pořád sedíš?" Já vím, hloupá otázka, ale mě nic jiného zrovna nenapadlo. Nic, mlčí... Nasupeně se otočím a chci odejít. On mě ale včas zarazí svou odpovědí.
"Protože tohle je jediné místo, kde můžu být sám..." Jeho hlas protne to tíživé ticho. Otočím se, pohlédnu mu do očí a lehce se usměji.
"Já jsem San." Podám mu ruku. On ji bez řečí přijme, jemně mi ji stiskne, pak pustí a zase je ticho.
"Ty se mi nepředstavíš?!" Podivím se. On jen pokrčí rameny.
"Nemůžu." Řekne jen a mlčí, přitom se dívá někde za mě.
"Nemůžeš? To nechápu..." Řeknu, on se postaví, naposledy se mi podívá do očí a pak odejde. Ještě chvíli se za ním překvapeně dívám...

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-3

11. prosince 2008 v 15:56 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
To je jako naschvál, fakt! Trochu jsem si přispala, protože jsem byla po včerejším koupání v moři dost unavená, a co se nestane! Taxík s tou skupinou mi ujel a já teď nevím, kde jeli. Myslím si, že budou na stejné pláži jako včera, ale co když tam pojedu a zjistím, že tam nejsou?! Na té pláži můžou být stovky lidí a já musím najít právě šest kluků ze skupiny Panik. To nebude lehké! Ale co, přece se nevzdám, ne?! Když asi dvě hodiny bloudím po pláži, jsem pekelně naštvaná sama na sebe a nejradši bych s tím hned teď a tady praštila a šla se vykoupat do moře, uvidím pár metrů ode mě postávat všech šest kluků u stánku se zmrzlinou, nejsou tam sami, což mě nepřekvapí, jsou to přece jenom kluci. Dvě blondýnky je obsluhují a oni s nimi flirtují, to poznám i na takovou dálku. Udělám si pár foteček a pak se vydám za nimi. Budu dělat, že si chci koupit zmrzlinu a přitom budu s napětím odposlouchávat jejich hovor a nahrávat ho na mobil, schovaný chytře v jedné síťové kapsičce v batohu, nemůže si ho nikdo všimnout, a i kdyby, koho by napadlo, že je tam daný právě pro takovou chytrou chvilku8-)
"Dám si jednu vanilkovou!" Křiknu s úsměvem na jednu z blondýnek. Je pravděpodobně zaujata očima kluka z krátkými hnědými vlasy a božským tělem. S profesionálním úsměvem se ke mě otočí a když kluci z Panik obrátí zájem na tu druhou blondýnu, hodí po mě naštvaný pohled. Když se patlá s tou zmrzkou, nejspíš to dělá poprvé, přichomýtne se ke mě neznámý kluk. Je to nejspíš angličan, neboť na mě začne mluvit anglicky, já mu však rozumím velmi dobře. Opře se ležérně o pult a sebevědomě se na mě usměje.
"Nechceš si jít zaplavat?" Působí sice jako velký frajer, ale i tak vezmu zmrzku, která je nechutně naplácaná na kornoutku a hodím ji do koše.
"Tak jo, ale pozor na žraloky!" Upozorním ho se smíchem a společně se řítíme k moři. Na sobě mám plavky, akorát batoh odhodím ke skále a už skáču za tím neznámým klukem do moře. Dáme si závody, kdo se jako první dostane k nedalekému útesu, což mi nedělá problémy. K útesu doplaveme na stejně. Pomalým tempem doplaveme na břeh a skácíme se vedle sebe na hladký písek.
"No teda! Tys mi dala zabrat!" Směje se. Je mi docela sympatický a tak mě hodně překvapí, když si lehne na břicho, ruku mi položí na břicho, kdyby zůstal jen u toho, ani by mi to nevadilo. On se ale ke mě nakloní a bez ostychu mi dá francouzáka, nečeká jestli budu odporovat, prostě mi napere jazyk do pusy a vychutnává si polibek. Jeho ruka sklouzne ještě níž, až je v blízkosti, která mi vadí. Odstrčím ho od sebe, on se však zachová tak, jako většina kluků. Popadne mě za záda, přitáhne k sobě a začne všechno od začátku, s tím rozdílem, že teď je surovější, nechce mě pustit ani když do něho začnu silou strkat.
"Ale no tak... nedělej problémy..." Řekne mi a lehne si na mě, takový prasák, tady na pláži, no fuj! Musím uznat, že líbá božsky, v tu chvíli mi to ale tak nepřipadá. Chytí mi ruce za hlavou, aby mi zabránil útoku. Vzpírám se ale on nic... najednou se ze mě odvalí a přitom se drží za břicho. Na nic nečekám, vyskočím na nohy. Ten kluk, který se mi ani nepředstavil a už by si to chtěl se mnou rozdat, se pořád drží za břicho a usykává bolestí. Přiběhne k němu nějaký kluk, poznám ho, je to jeden ze skupiny Panik. Má trochu delší černé vlasy. Přiklekne k němu, chytí ho za rameno a vzteklým tónem vykřikne.
"Nemyslíš, že už to přeháníš?! Radím ti, aby ses zklidnil, jinak nedopadneš dobře!" Pak vstane a už si ho nevšímá. Přistoupí ke mě.
"V pohodě?" Zeptá se starostlivě a podívá se na mě. Jen přikývnu, popadnu batoh a utíkám pryč. Nevím co to se mnou je, nechci z nikým mluvit. Radši jedu domů a jdu ze sebe smýt stopy toho prasáka.

Ff- Oči, které vynáší k nebesům-2

9. prosince 2008 v 17:21 | Dadi |  Ff- Oči, které vynáší k nebesům
Tak, doufám, že je tenhle díl už zajímavější...
Je to tady... den s velkým D. Vlastně se těším, ale taky jsem nervózní, doufám, že se nějak neztrapním, nebo mě nechytnou bodyguardi. Celé dva týdny mám sledovat skupinu Panik, na každém kroku, to bude fuška. Pracovní doba není omezená, prostě co nafotíš, to bude, jak nafotíš a co, podle toho zaplatíme, heslo paparazzi. Vydám se k hotelu, kde mají být ubytovaní. Před vysokou budovou už stojí taxík a do něho nastupuje šest kluků. Nevím jak se jmenují, nikdy jsem o nich neslyšela, jen vím, že se nejprve jmenovali Nevada Tan a teď Panik, nevím, jak vám, ale to první jméno se mi líbí víc. Taxík odjíždí a tak nasednu do svého černého autíčka bez střechy, jsem na ně opravdu hrdá a jedu za nimi, radši se držím trochu dál. Taxík zastaví na nedaleké pláži, kluci vysednou a já začínám fotit, usadí se totiž na pláži, půlka z nich se jde koupat a ta druhá zůstává a jde si zahrát volejbal s partou holek, no teda! Fotím jak můžu, málem nestíhám, v moři se kluci můžou umlátit smíchy, neboť sledují jakousi holku, jak se učí surfovat a na druhé straně se odehrává skupinový flirt, nemůžu si nechat ujít ani jedno, a tak s foťáčkem pobíhám tam a zpátky jak nějaká magorka.

Uf, konečně večer... padnu unaveně na židli v kuchyni, nohy pohodlně položím na protější židli a užívám si chvíle pohodlí. Myslela jsem, že si nestihnu ani zajít na pláž, ale táhne mě to tam, i když jsem utahaná jako kotě. Něco mi říká, abych tam šla. A tak se tedy seberu, obleču plavky, přes rameno hodím ručník a pádím, mno s v mým případě se vleču na pláž. Písek je nádherně jemný a měkký, nohy mě přestanou bolet. Ručník hodím na zem a skočím do moře. Je tak akorát, ani moc vyhřáté od slunce, ani studené. Chvíli plavu k nedalekému útesu a zpátky. Když vylezu z vody, celá promáčená, jak jinak, že? Ucítím na sobě pohled. Otočím se a uvidím nějakou postavu. Sedí těsně u moře, každou chvíli ji omývají vlny nohy, máčí oblečení, on/ona, no spíš on, proč by mě pozorovala holka, že? Takže on... sedí tam ve stínu, takže ho nevidím pořádně, ale poznám, že je navlečen v hrubé mikině, na hlavě naraženou kšiltovku, přes ní přehozenou kapuci, na očích černé velké brýle, zbytek tváře schovává šátek. Kdo by v takovém vedru nosil něco takového? Třeba je to blázen... Pomyslím si. Pořád na mě kouká, a tak se radši otočím a jdu do chatky, ale celou dobu cítím v zádech jeho pohled.

2. SBéčko

9. prosince 2008 v 17:09 | Dadi |  Spřátelené blogy (SB)
Máme tady druhé SBéčko!!! Určo se kukněte, fakt supr blogís...


Linke k sežrání8-)

8. prosince 2008 v 14:25 | Dadi |  Christian Linke-fota
Tady je pár foteček Linkeho... Krásnýýých foteček...8-)

Tahle je krásňoučkáááá....
Taky hezká...

1. SBéčko

8. prosince 2008 v 13:58 | Dadi |  Spřátelené blogy (SB)
Tohle je můj první spřátelený blogís o Panik... Hurááá!!! Mocinky se mi líbí a doporučuju se na něho mrknout8-)


Kam dál